V nerovném boji proti moci ohně bylo hledání nadpřirozených bytostí v nouzi pochopitelnou lidskou reakcí. Jak daleko sahají různé legendy- pověsti, pokoušeli se lidé v nouzích tělesných i duševních získat modlitbou a obětováním daru, ochranu a pomoc nadzemských mocností si přivolávat. Náboženstvo stavělo do popředí odjakživa jako příklady takové osoby-bytosti, které příkladným chováním a svými činy měly posilnit útěchu či důvěru ve vlastní schopnosti. Tyto bytosti stály jako orodující mezi člověkem a silami, proti kterým se člověk cítil někdy ovšem bezmocný.
Jako u mnoha svatých je příklad sv. Floriána i jeho život opřen o legendy a skutečné některé události, kterým lze uvěřit a ve kterých je známo, že nezištně obětoval svůj život pro ostatní. Podle historického podání různé legendy hovoří, že prý v dobách rozsáhlého pronásledování křesťanů ve 3. století našeho letopočtu (304 n.l.), římský místodržitel prefekt Auguilinius v místě LAUREACUM (dnešní LORCH v Rakousku) slídil po římských vojácích, sloužících ve vojsku císaře DIOKLECIÁNA, který se prohlásil za boha, a přinášeli mu oběti. Křesťané se bouřili proti němu všemi způsoby, a odmítali vstupovat do jeho armády. Proto DIOKLECIÁN zahájil nové rozsáhlé represálie v pronásledování křesťanů a mezi 40 uvězněnými byl Florianus, které dal mučit. Bývalý válečný vysloužilec Florianus, setník II: Římské legie a tehdejší vrchní úředních města CETIUM (dnešní oblast města St. PÖLTEN), byl v důsledku své statečné obhajoby ve prospěch obviněných i k samotnému přiznání ke křesťanství taktéž uvězněn a mučen spolu s ostatními. Když se nechtěl vzdát své víry, byl vyšetřujícím soudcem bit nejdříve třemi provazy a pak třemi meči, čímž mu byly polámány lopatky, i tak stejně neustoupil. Legenda dále hovoří, když již byl odsouzen na jistou smrt, připevnili mu na krk mlýnský kámen a z mostu vhodili do řeky Enns, vlny však tělo utopeného mučedníka zanesly na výčnělek skály, kde přiletěli orli a střežili- hlídali jeho mrtvolu po několik dní. Nalezla jeho tělo po několika dnech však zbožná vdova Valérie z Linze, která tak dlouho ukrývala mrtvolu pod bukovými větvemi, až jí bylo možné pochovat do vysvěcené země.
Podle legendy při převozu těla Floriána, její tažné spřežení od únavy odpadlo a Valérie se tak dlouho modlila, až ze země vytryskl pramen vody a zvířata, která se osvěžila, mohla dále pokračovat v cestě. Podle této legendy též zvířata svým zastavením označovala místo, na které měl být Florián pochován. Jeho ostatky jsou zachované v kostele augustinského kanovnického kláštera, založeném v 11. století ve městě St. Florián při Linzi v Rakousku.
Mučednickou smrtí zemřel Florián 4. května 304 n.l. Proto byl později prohlášen za svatého a jeho mužné zastání se stalo dostatečným důvodem k tomu, aby katolická církev sv. Floriána postavila jako příklad pro své věřící a další obyvatele měst a obcí.
